Až... - Tomas Klus

Až rozpustím dým a k tomu skončí další den,

tak půjdem

oba domů za tím svým

štěstím.

Jsem kolemjdoucím z davu,

součást osudu

a budu

tebou znovu oslněn.

Až rozpustíš si vlasy,

zítřek bude tmou,

asi.

Jednou je budu česat já.

Jsou plný krásy.

Otevřu okno,

aby všechno bylo blíž,

tady.

Vždyť víš.

Zatím mi nikdo nevěří

mý vzdušný zámky u dveří.

Jen ty jsi na oko smutná.

A co mám dělat,

když jsme tři?

Ty jsi ta, co s láskou nešetří.

Ty jsi ta na oko smutná.

Láhev vína dohasíná

a ty jsi

zas tak jiná.

Jsi moje, vím to jenom já.

Jsi srdcevrah mých snění.

Na stěnách fotky mění

slzy v hrách.

Zatím mi nikdo nevěří

mý vzdušný zámky u dveří.

Jen ty jsi na oko smutná.

A co mám dělat,

když jsme tři?

Ty jsi ta, co s láskou nešetří.

Ty jsi ta na oko smutná.

Jsme dva různý světy,

dvě míjející se planety,

jsme dvě kosmický lodě.

Starý fráze v křoví,

poví ti je on,

tvůj přítel,

plyšový seladón.

Zatím mi nikdo nevěří

mý vzdušný zámky u dveří.

Jen ty jsi na oko smutná.

A co mám dělat,

když jsme tři?

Ty jsi ta, co s láskou nešetří.

Ty jsi ta na oko smutná.