Medvídek z plyše - Lucie Vondrackova

Znám jeden opuštěný krámek

Za výlohou méďa plyšový

Vězní ho tam dveře a v nich zámek

Dospělí už jsou takoví

Mám jedno nesplněné přání

Aby tenhle méďa plyšový

Co za skleněnou výlohou se trápí

Nebyl sám a on to ví

O své Míše sní

S ní si v duchu povídá

Tiše píše jí

A usíná

S nadějí

Poslední

Že jednou najde co mu chybí

Že v horách může bloudit s ní

Budou se mít hrozně rádi

Velkou láskou medvědí

Zdá se mu že jsou živí

A můžou si klidně jít

Tam kam se jim zlíbí

A malý medvíďátka mít

Tiše píše

Medvídek z plyše

Píše své Míše

Že když je tiše

Slyší jak z výše

Na něho dýše

Láska

Mám stále nesplněné přání

Je to tenhle méďa plyšový

Výloha skleněná mu brání

Jít si hrát a on to ví

Možná nemá nikdo ani zdání

O čem sní ten méďa plyšový

Sám jenom čeká na prodání

Smutnej je a hladoví

O své Míše sní

S ní si v duchu povídá

K ní se přitulí

A usíná, usíná s nadějí…

Že jednou najde co mu chybí

A v horách může bloudit s ní

Budou se mít hrozně rádi

Velkou láskou medvědí

Zdá se mu že jsou živí

A můžou si klidně jít

Tam kam se jim zlíbí

A malý medvíďátka mít

Já teď před výkladem stojím

S touhou plyšovou

Dávejte jim hodně lásky

Ať medvídci šťastní jsou

Ať s námi šťastní zůstanou