Nástěnka - Sto zvířat, Tomas Belko, Jan Kalina

Všechno, co říkám jsou banality

Nikdo mě nevnímá pořádně

Jenže i já mám svoje city

Jsem totiž nástěnka

V manželský poradně

Já říkám svý jen výstřižkama

Zažloutlý nečtený torza vět

A celej život jsem tu sama

A kdybych mohla, tak

Mohla bych vyprávět

Přesto já sním, že přijde on

A potom smutek zaženu

Já sním, že přijde on

A řekne

Nástěnku chci za ženu

Každej má svoje problémy

Sorry, já jenom nechci lhát

Rači bych byla, věřte mi

Barová lavice například…

Na lidi koukám z konce chodby

Ty sotva vypadaj na lásku

Nikdo se na mě nesmí zlobit

Že ztrácím iluze

O tomhle závazku

V manželství život je kvalitnější

U stolu prej taky v posteli

Jenomže trable, co pomáhá řešit

By lidi bez něho

V životě neměli