Never More - Jaromír Nohavica

Seděl jsem za stolem a básně čet

rádio hrálo

vtom slyším ťukání na parapet

tak tiché že se mi možná jen zdálo

zastřený mužský hlas z chodníku

tiše se ptal

Nerad vás ruším pane básníku

ale mohli bychom na chvíli dál?

V předsíni podal mi deštník a plášť

a láhev vína

jako bych někde už viděl tu tvář

byla to tvář na kterou se nezapomíná

v průvanu zhasla mi svíčka

zvenku studený vítr vál

na chodbě na dlaždičkách

za ním černý havran stál

Usedl do křesla a černý pták

sedl mu v klíně

bodlo mě u srdce když spatřil můj zrak

že z podešví mu trčí koňské žíně

Tak nás tu máte jak jste si přál

na lampu padl stín

přes psací stůl když mi vizitku dal

firma Ďábel a Syn V tolika nocích a v tolika dnech

jsem ho vzýval

volal ho na pomoc když docházel dech

a teď jsem se mu z očí v oči díval

cítil jsem konopnou smyčku

jak mi svírá krk

když ze záňadří vytáhl ceduličku

a dlouhý husí brk

Za kapku krve tě zahrnu vším

co budeš žádat

vidět to co jiní nevidí tě naučím

a slova k slovům v písně skládat

Co za to žádáš?

ptal jsem se ptal

jsem jen nuzný tvor

a havran v rohu zakrákal

Never more

Na dlani zaschlou kapku krve mám

a tma je v sále

když přijdou lijáky tak bolí ten šrám

a ono podívej se z okna — prší stále

nešťastně šťastný v půlce života

kymácející se vor

a havran na rameni skřehotá

Never more