Přítel - Jaromír Nohavica

Jestlipak vzpomínáš si ještě na ten čas

táhlo nám na dvacet a slunko bylo v nás

vrabci nám jedli z ruky

život šel bez záruky

ale taky bez příkras

Možná že hloupý ale krásný byl náš svět

zdál se nám opojný jak dvacka cigaret

a všechna tajná přání

plnila se na počkání

anebo rovnou hned

Kam jsme se poděli

kam jsme se to poděli

kde je ti konec můj jediný příteli

zmizels mi nevím kam

sám sám sám

jsem tady sám

Jestlipak vzpomínáš si ještě na tu noc

jich bylo pět a tys mi přišel na pomoc

jó tehdy nebýt tebe

tak z mých dvanácti žeber

nezůstalo příliš moc

Dneska už nevím jestli přiběh by jsi zas

jak tě tak slyším máš už trochu vyšší hlas

a vlasy vlasy kratší

jó bývali jsme mladší

no a co vem to ďas

Kam jsme se poděli

kam jsme se to poděli

kde je ti konec můj jediný příteli

zmizels mi nevím kam

sám sám sám

peru se teď sám

Jestlipak vzpomínáš si ještě na ten rok

každá naše píseň měla nejmíň třicet slok

a my dva jako jeden

ze starých reprobeden

přes moře jak přes potok

Tvůj děda říkal Ono se to uklidní

měl pravdu přišla potom spousta malých dní

a byla velká voda

vzala nám co jí kdo dal

a tobě i to poslední

Kam jsme se poděli

kam jsme se to poděli

kde je ti konec můj jediný příteli

zmizels mi nevím kam

sám sám sám

zpívám tady sám

Jestlipak vzpomínáš si na to jakýs byl

jenom mi netvrď že tě život naučil

člověk to není páčka

kterou si kdo chce mačká

to už jsem dávno pochopil

A taky vím že srdce rukou nechytím

jak jsem se změnil já tak změnil ses i ty

a přesto líto je mi

že už nám nad písněmi

společné slunko nesvítí

Kam jsme se poděli

kam jsme se to poděli

kde je ti konec můj bývalý příteli

zmizels mi nevím kam

sám sám sám

dýchám tady sám