Ty Ptáš Se Mě - Jaromír Nohavica

Sedíme v křeslech půl na půl

a rozpaků jsme plni,

od ruky k ruce celý stůl,

sedíme v křeslech půl na půl

a měsíc v záclonách se vlní.

Ticho visící u stropu

má křídla netopýra,

noc vyskakuje z příkopu,

ticho visící u stropu

do hrnku trnky sbírá.

Ty ptáš se mě

a já ptám se tě

a mlčíme oba,

neboť málo slov je na světě,

ty ptáš se mě

a já ptám se tě,

každý jinou řečí

na jiné planetě.

Pohledy z očí do očí

a tmu křižují blesky,

jdou vlci dolů úbočím,

pohledy z očí do očí

a nebude už hezky.

Slova, která si neřeknem

se nevyřčená vrací,

žebráci v šatu nepěkném,

slova, která si neřeknem,

jsou mrtví ptáci.

Ty ptáš se mě…

Bodáme koně do slabin,

ať rozběhnou se v trysku

a rudé plody jeřabin,

když bodnem koně do slabin,

se mění v zrnka písku.

Sedíme v jednom pokoji

s květinou v umyvadle,

slavkovské pole po boji,

sedíme v jednom pokoji

a počítáme padlé.

Ty ptáš se mě…