Píseň - Sto zvířat, Tomas Belko, Petr Ostrouchov

Vymyslet aspoň jednu sloku

U každý písně je pořád těžší

Tuhle jsem smolil tři čtvrtě roku

A počmáral jsem celej sešit

Žena mi říká, ty jeden cvoku

Co to tam celý noci řešíš?

Pak další sloku a já jsem v šoku

Mám druhou a to mě těší

Tohle je refrén, refrén, refrén

Kolik jsem ušel vratkejch kroků

Než jsem i třetí sloku sešil

Už nemám ženu po svém boku

A místo vlasů blýskám pleší

Já píšu dál, chci hnout se o kus

Jen srab na hřebík pero věší

Na čtvrtou sloku padlo pár bloků

Už nejsem mlád ani svěží

A zase refrén, refrén, refrén

Ať léta běží, já nevzdám ten pokus

Pero už udržím jen stěží

Mám pátou sloku a slzu v oku

Hlavní je,že jsem to přežil

A znova refrén, refrén, refrén