Pohádka - Sto zvířat, Tomas Belko, Petr Ostrouchov

Ten princ už od dětství měl štěstí a ne malý

Tři němý sudičky mu u kolíbky stály

Nebejt ten mráz a pak že bloudil v černym lese

Čtyřicet kašpárků ať jeho rakev nese

Ten princ žil v pohodlí a byl zavalen city

Šlehačkou, podlostí a spoustou senility

Nebejt tý vichřice, co zřídka zažije se

Čtyřicet kašpárků ať jeho rakev nese

Sám pan král Pitomec ho krmil dobrou radou

Jak prachy vydělat a taky jak se kradou

Kdyby se neuřval tím věčným: Bože, kde jsem?

Čtyřicet kašpárků ať jeho rakev nese

Je to jako sedět na žhavejch kamenech

Je to jako kačera nakopat do biskupa

A pak biskupa nakopat do kačera

Srnky dneska neběháme, neběháme jeleny

Vykukujem zajíce a střílíme na prince

A potom ho položíme na máry, na máry

A všechno, co řeknem, bude: kecy prdy beďary!

Ten princ žil pro jedno: vzít meč a zabít draka

Jenomže začal pít a léta se jen flákal

A potom čert ho vzal, tak děti radujte se

Čtyřicet kašpárků ať jeho rakev nese